Poslední zastávkou na naší Taiwanské pouti bylo západní pobřeží a vyhlášený národní park Taroko. Tentokrát jsme cestovali levnějším a značně pomalejším vlakem a cesta z jižního na západní pobřeží nám tak zabrala prakticky celý den. Protože byl národní park vzdálený cca 30 km od našeho hostelu, opět jsme si půjčili skútr. Po cestě do národního parku jsme projížděli malebným hřbitůvkem a lesnaté hory se již rýsovaly na obzoru.
Nás toto místo naprosto učarovalo. Mramorově bílé skály, průzračné horské řeky a vodopády. To vše ve spojení s malebnými čínskými stavbami a monumenty dokreslovalo půvabně orientální atmosféru.
Zpátky do hostelu jsme se vydali až po setmění. Klikatými horskými serpentinami jsme tak projížděli velmi pomalu,a to bylo naše největší štěstí. Uprostřed silnice se zaleskla olejová skvrna a Michal, který si myslel, že jde pouze o vodu z klimatizace autobusů, do skvrny najel. Na zemi jsme leželi během vteřiny. Kromě pár odřenin a roztrhaného oblečení se nám ale naštěstí nic nestalo. Sedřený lak na půjčeném skútru jsme zamaskovali lakem na nehty a v půjčovně jsme ho pro jistotu odevzdali další den až za tmy.
Předposlední den jsme se vraceli zpět do Taipei, abychom stihli naše letadlo na Nový Zéland. Zbývalo nám asi půl dne přebytečného času, tak jsme se rozhodli navštívit vyhlášenou Zoologickou zahradu. Okolo osmé večer jsme se vydali autobusem na letiště. Již v autobuse jsme potkali další dvě Češky cestující na Zéland a v letadle nás bylo celkem asi 15, takže jsme si připadali jako doma.
Při odbavování nás ještě čekaly menší trable se zavazadlem, které jsme uschovali po příletu na Taiwan. Uložili jsme jej totiž v příletové hale, do které nám byl odepřen přístup a nikdo nám ho před odletem nechtěl vydat. Pouze nám slíbili, že nám zavazadlo odbaví a naloží do letadla. My jsme však v uschované tašce měli i notebook, který by jistojistě cestu v nákladovém prostoru nepřežil. Snažili jsme se tak přemlouvat pracovníky China Airlines, aby nám zavazadlo přeci jen vydali. Ti nás však odbyli se slovy, že je to ilegální a že to prostě nejde. Po asi hodině přemlouvání, cca dvaceti telefonátech a mých pár uroněných slziček, se nad námi slitovala jedna letuška a přemluvila skladníka, aby nám zavazadlo dovezl do odletové haly. My se tak šťastně shledali s naším notebookem a mohli tak v klidu nasednout na letadlo, která nás se zastávkou v Brisbane dovezlo až na Nový Zéland.